počasí

málokdy vznikne
prostor kdy se počasí
otevře nevím jestli je
ráno nebo večer
říkáš a pozoruješ
les říkáš že se
přibližuje vrzání
řídkých prken nůž
do kterého otírám
šťávu z třešní
žebřík za mělkým
oknem představ si
počasí jako něco
co se dá nahmatat
málokdy vznikne
počasí kdy se les
vrací v konečcích
prstů cítíme jeho hluboký tep

čtyři řeky

muž s jizvami na hrudi bere
do ruky doutnající větev bezu
hory se rozestupují a jejich chlad
mi projíždí celým tělem
setkávají se tady čtyři řeky tři
živé a jedna mrtvá laptop
ve vlhkém písku vydává skoro
nepostřehnutelný zvuk
který připomíná šumění větru
sedím u tácu s průsvitným jablkem a
za zády mám včelí roj všechno
je ve všem říkáš na čele máš čtyři
perly tři černé a jednu bílou

každá situace kterou se
rozhodneme doopravdy prožít
nás přivádí zpátky ke světu
k trhlinám a otvorům
ve tmě stáváme se součástí
území ale území samo vzdoruje
nehybnosti vzpíná se a víří

VRIJEME

rijetko se ukaže
mjesto s procijepom u
vremenu  ne znam je li
to s jutra ili s večeri
zboriš dok gledaš šumu
zboriš privlačeći škripu
rasutih dasaka  nož
kojim utirem višnjin sok
u ljestve pod prozorom
u prizemlju  zamisli tad
vrijeme kao nešto što se
može dodirnuti
rijetko se ukaže taj procijep
kad se šuma vraća u
vrhove prstiju da
osjetimo njene duboke
otkucaje

ČETIRI RIJEKE

čovjek s ožiljcima na prsima grabi
tinjajuću bazginu granu golom rukom
planine se pomiču od čega me
jeza prožme cijelim tijelom
četiri se rijeke ovdje sastaju  tri
žive i jedna mrtva, presahla  laptop
u mokrom pijesku ispušta
gotovo nečujan zvuk što
na vjetra podsjeća me šum
sjedim s prozirnom jabukom
kao na pladnju i rojem pčela
za leđima  poanta je u svemu
što zboriš  četiri su bisera na
tvom čelu  tri crna i jedan bijeli

svaka situacija koju odlučimo
stvarno živjeti vraća nas u svijet
pukotina i otvora   u mraku
postajemo dijelom zemlje ali se zemlja
sama opire nepomičnosti
trese se i ustaje

STABLA ŠTO IH JE SRUŠIO VJETAR

podatkovni centar bio je usred
klanca  provalio sam vrata  sve
uništio i vratio se u
uskovitlanu tmicu

nađoh jutros u travi kostur  male
životinje  što je bio najvažniji
znak tih nekoliko dana provedenih
ovdje  svaki pokret grane svaka pukotina
pripada mom tijelu  svijet nije oko nas
kroz nas se kreće  ja sam ovdje teorija
i praksa  šuma  gotovo zaboravljen na
obrasloj stazi što nestane i opet se
krene

onkraj križanja su stabla
srušena u oluji  ti si sva u bijelom
okreni se k meni govoreći kako me
razumiješ  svaka pustoš počne i
negdje završi kao smrt

kjaroskurim oguljene klimatske
zone  oguljeno obzorje pod kojim
prolazimo klancem  govoriš da shvaćaš me  oguljene
ravnice  obrisi brazde šikara  svijet nije
oko nas  kroz nas gura se

ja sam ovdje a u isto vrijeme
probijam se kroz grmlje šimšira dok
još na otoku snažno ruju pod mojim
nogama kablovi i žice
zakopane u zemlju

griješ ruke na tinjajućoj vatri
teorije kružnog kretanja vremena i
prakse  vrana baš grakće  ovo je mjesto
koje sam ti spominjao  gdje se visoka šuma
presvlači u stijenu
ti otvaraš laptop tražeći signal  nismo
još na kraju  ti ćeš moći pričati
makar dimom makar
patuljastim brezama

                                                (preveli: Ivan i Matko Sršen)